Já se v tom nevyznám, Hugo! 22. května 1996
(c) KYDDDY FILM
OLOMOUC
Scénář k filmu
Verze 1.
Hlavní postavy:
Scénárista Zdenda (pouze pracovní jméno samozřejmě) - nebo
nějaký romanopisec (lepší bude, když bude něco od filmu).
Emil, později Emilka - nespecifikované povolání, mladý věk,
nepříliš progresivní ani výrazný typ, introvert. Nejspíš
tričko, podle počasí rifle nebo šortky, sandály nebo
botasky.
Mrkvička - inspektor policie, ošoupané sako, plandavé
kalhoty, starší nebo středního věku
Mráček - asistent Mrkvičky, tmavé kalhoty s puky, košile,
kravata, možný svetr, vzhledem k létu asi košile s krátkým
rukávem.
Hlavní dějová linie:
Zdenda musí napsat scénář a detektivku. Obojí musí být
hotovo, co nejdřív, vlastně už to dávno mělo být napsané. Je
v časovém stresu. Moc mu to nejde, nemůže přijít na žádný
pořádný námět. Vymyslí si několik témat, které se snaží dále
rozvíjet - přepadení ve vlaku pro scénář, vraždící zahradník
pro detektivku,... Vždycky si vymyslí ke každému tématu
začátek (i několik různých začátků), nemůže se rozhodnout
a těká a těká a těká.
V závěru si balí kufry a letí do Los Angeles na předávání
Oscarů, kam byl jako autor filmu nominován.
Vedlejší dějové linie:
Zahradník a stará paní, vyšetřování vražd.
Emil(ka) jede do Domašova, cestou dojde k přepadení.
Princip vyprávění:
Střídají se záběry píšícího autora s nafilmovanými úryvky
jeho díla.
Použitelné náměty:
- Hlasování uprostřed filmu (jak dál pokračovat)
- Spojování jednotlivých záběrů pomocí opakovaných znaků na
konci jednoho a začátku druhého obrazu (propojení přepadení
a zahradníka)
- Použití vypravěče
- Role psaná přímo na tělo
- Statisti bavící se mimo záběr (kdy už to bude natočené,
ještě jsem dnes chtěla stihnou tu trvalou)
- Anketa
1. Úvod
Místnost se stolem a židlí v bytu A. Stůl u stěny, na které
visí jeden plakátek (KYDDDY, nějaký světový režisér, nebo
scénárista, kritiky uznávaný - něco typu Svaťova Dalího). Na
stole starší psací stroj, hrnek s nějakým pitím, případně
popelník. Vedle psacího stroje hranička papírů, na druhé
straně jsou dvě složky, na jedné je napsané "Dopadení
prohnaného zahradníka, detektivní příběh", na druhé
"Přepadení ve vlaku na trase Olomouc - Domašov, filmový
scénář", vedle stolu může být koš (snad by tam ani být
nemusel, protože házení nepovedených papírů do koše je
příliš obehrané, asi by měl házet papíry za sebe, nebo na
zem nebo ven z okna nebo něco podobného). Ve stroji je
založený papír. Na stole stojí taky stolní lampa, ale teď je
den takže je zhasnutá - světla je dost i bez ní.
Zdenda přichází do místnosti a nese si hrnek s čerstvou
kávou (čajem). Pokládá ho vedle stroje a sedá na židli.
Vyhrnuje si rukávy a dává se do psaní.
(Mohlo by tu být:
Zazvoní telefon. Zdenda zvedne telefon a řekne do
mikrotelefonu (!): "Prosím." "Hele, Jardo, já dneska nemůžu.
Víš, já dnes mám hodně práce. Musím konečně začít psát."
"Jo, no. Jednak ten scénář a pak taky detektivku." "Už jsem
to slíbil." "Zítra? " "Hm, to by snad šlo." "Tak v deset?
" "Dobře." "Nó." "Jo." "Né." "Fakt né." "Tak zítra." "Ty
taky. Čau." Zdenda zavěsí, na chvíli se zamyslí a pokračuje
ve psaní.)
2. Titulky
3. Úvod (Přepadení)
Ložnice v bytu B. Ráno. Emil spí v posteli (rozcuchaná hlava
na jedné straně, na druhé čouhá tu noha, jinde ruka).
Rozdrnčí se budík. Emil se rozespale posadí, chvíli
přitrouble hledí do blba, pak si uvědomí zvonění a budík
zaplácne. Pak postupně vstane, sesbírá nějaké svršky a jde
do koupelny. Z ní za docela malou chvilku (není příliš
čistotný) vyjde, utírá se ručníkem na obličeji a prohrabává
si vlasy, aby vypadaly učesaně. V kuchyni nakoukne do
ledničky a vytáhne něco na jídlo a nachystá si hrnek na čaj,
kávu (už předtím, než šel do koupelny, dá ohřívat vodu na
kávu, čaj). Sedne si ke stolu a začne okusovat jídlo. Pak
začne konvice pískat, tak Emil vstane a zalije si hrnek.
Snídá.
Zazvoní telefon. Emil vstane, my si přitom můžeme všimnout,
že má jenom jednu ponožku. Jde k telefonu a řekne do
mikrotelefonu (!): "Prosím." "Hele, Franto, já dneska
nemůžu. Víš, já dnes jedu do Domašova za tetou." "Zítra?
" "Hm, to by snad šlo." "Tak ve dvě? " "Dobře." "Nó." "Jo."
"Né." "Fakt né." "Tak zítra." "Ty taky. Čau." Emil zavěsí.
Jde zpět do kuchyně a jí.
4. Mezihra 1
Zdenda přestane psát, na chvíli se zamyslí a pak píše dál.
Zazvoní zvonek, Zdenda odejde z místnosti, vrátí se zpět
s dopisem, reklamním letákem a novinami. Dopis zatím odloží
bokem a vezme si hrnek s kávou (sedne si do křesla? ) a čte
si noviny. Mezi jiným je v novinách titulek "ŽÁRLIVÝ
ZAHRADNÍK UTLOUKL RÝČEM NEVĚRNOU MANŽELKU". Poté, co si
článek přečte, opře si hlavu o opěradlo křesla (nohy má
položené na stole) a přemýšlí (zavře oči, nebo se zasní).
5. Úvod (Zahradník)
Nějaká klidná ulice, případně onen zmiňovaný hřbitov. Před
kamerou přeběhne starší žena (kvílejíc v zatáčkách) a za ní
muž, na kterém je od prvního okamžiku vidět, že je zahradník
(má v ruce motyčku nebo plecí lopatku, na sobě lacláče,
gumáky a slamák, případně v ruce svazek mrkve). Je vidět, že
starou paní honí a chce ji zavraždit. Zaběhnou za roh, takže
nejsou vidět a k nám se nese jenom kvílení.
6. Mezihra 2
Zdenda se probudí ze snění, podívá se na noviny, kde uvidí
fotografii s holkou. Vstane od novin a sedne znovu za psací
stroj. Vytáhne z něj popsaný papír, udělá na něj pár škrtů,
případně přepíše několik věcí na stroji a pak pokračuje ve
psaní dál.
7. Emilka se chystá na vlak
V bytě B sedí Emilka u snídaně a čte si noviny (má jen jednu
ponožku a stejné tričko, jako měl Emil a jí jeho snídani).
Vidí v novinách samé články o vraždění, loupení, podvodech
a úplatných politicích (mezi jinými i článek s titulkem
"ZAHRADNÍK OPĚT UDEŘIL", Emilka si v duchu čte strašlivý
článek o zahradníkovi, který vedle svých obětí pokládá
svazek mrkve, samozřejmě si čte i jiné články, aby to moc
okatě nečnělo). Při čtení si oblíká druhou ponožku. Pak si
vezme batoh, dá do ní nějakou čokoládu nebo něco pro tetičku
(třeba vezme kytku, bábovku asi ne, možná by byla nejlepší
láhev fernetu nebo něčeho, co by víc chutnalo štábu),
přihodí dovnitř "Kolju", aby měla ve vlaku, co číst, hodí
batoh na záda, nedočtené noviny si dá složené pod rameno
a cinkaje klíči vyjde ven z místnosti, což znamená i z bytu.
8. Akce zahradník pokračuje
Opět jsme na ulici, zase nám před kamerou proběhne zahradník
a babička (samozřejmě v opačném pořadí), zahnou za roh
a ozývá se kvílení. Když potom kvílení přestane a my se s
kamerou podíváme za roh, vidíme, že na zemi neleží
zavražděná babička, ale zavražděný zahradník, který má
hrudník propíchnutý pletacími dráty i s kouskem upleteného
svetru.
9. Mezihra 3
Prostřih na překvapeného Zdendu, který ani netuší, jak se mu
mohl příběh takhle přehodit a poplést. Vnitřní hlas: "Co to
má znamenat, vždyť zahradník měl být hlavní postava. Radši
tu detektivku nechám trochu uležet."
10. Na nádraží
Emilka přichází na nádraží a jde kolem nějakých plakátů, kde
se dívá mimo jiné na plakát na nějaký krvák (už podle názvu,
něco mezi "Přepadením v Pacifiku" a "Vražednou zbraní
III."). Říká si: "Ty lidi dneska taky na nic jinýho
nemyslej. Pak není divu, že nic jinýho neuměj a nedělaj.
Jenom samý přepadávání. Jak to, že jsem zase dneska samá
vyrážka. No jo, tobě se to kouká, když máš všechno schovaný
pod mejkapem." Vchází do nádražní budovy a kupuje si
zpáteční lístek do Domašova. Pak se potlouká po hale,
protože má ještě dost času. Jde si koupit něco na pití do
automatu. "Co bych si tak nejspíš měla dát? Tohle je moc
sladký, na čokoládu je zase moc horko, hm, tak si asi dám
tohle." Vypije kelímek, zahodí ho a jde si koupit další
noviny. Pak pomalu začne scházet k nástupišti. Když jde po
schodech dolů, proběhne kolem ní zahradník a potom Emilka
vrazí do starší paní, která spěchá proti ní. Pomůže jí
sebrat ze země pletení a pořádný svazek jehlic, omluví se,
hezky se na ni usměje a jde dál.
11. Mezihra 4
Zdenda cítí, že toho bylo pro dnešek už dost, je unavený
a už mu to nemyslí, v místnosti se už stejně sešeřilo
natolik, že si musí svítit stolní lampičkou, takže nechá
psaní být a vstane od psacího stroje. Odejde spát.
V místnosti zůstává pouze opuštěný psací stroj.
12. Noc
(Noc Zdendy lze využít pro něco z jiného soudku - nějakou
bláznivinu třeba, nebo aby si postavy zatím vymyšlených děl
dělaly, co chtějí a ne, co chce Zdenda - např. ležící
zahradník vstane, protože ho už nebaví čekání, co s ním bude
dál a i s jehlicemi v břiše odejde, Emilka se zase změní
v Emila a bloumá po nádražní budově, je už unavená(ý),
protože je na tom nádraží vlastně přes noc, a podobně.)
Zdenda leží v posteli (možná v té, ve které předtím ležel
Emil), spí a hrozně sebou háže. Může si taky mumlat něco
souvisejícího se scénářem (třeba, že lepší bude Emilka).
K posteli postupně přistupují jednotlivé postavy vystupující
ze tmy (vše se děje v přítmí) a domlouvají si se Zdendou
další postupy. Dost se přitom hádají.
Babičku už nebaví vraždit, protože je to v podstatě jemná
a romantická duše, chtěla by se věnovat vnoučatům a je jí
líto, že si zakrvácela rozpletený svetr.
Zahradník má zase z těch jehlic zažívací potíže a ono taky
ležet tak dlouho na studené zemi není žádný med, na zahradě
mu schne zelenina, raději by byl zase jen obyčejným vrahem.
Mráčkovi vadí, že si o něm bude každý myslet, že je
přihlouplý naivka a až se bude hlásit do Mensy, nebudou ho
chtít přijmout.
Mrkvička zase Zdendu žádá, aby příští vraždy byly třeba
škrcení nebo utopení, případně otrava otrušíkem (!), protože
nesnáší pohled na krev.
Emilce vadí, že musí nosit oblečení po Emilovi (zvlášť jeho
ponožky).
Zdenda všem slibuje, že se pokusí s tím něco udělat, jen
když ho nechají klidně spát. Ráno se pak probudí a už
o ničem neví.
13. Mezihra 5
Do místnosti s psacím strojem přijde protahující se Zdenda.
Vypadá ještě rozespale, ač zvenku už svítí slunko, je už
tedy pokročilé ráno. Podívá se na hodinky, které leží
položené na stole (případně budík - detailní záběr), uvidí,
že je asi půl deváté, takže do dohodnuté schůzky má ještě
dost času. Odejde, donese si hrnek, rohlík (prostě něco na
snídani) a noviny a dá se do jídla. Při čtení v oblíbeném
křesle mu spadlo oko na titulek "ZAHRADNÍK ZAVRAŽDĚN
JEHLICEMI" (Obsah článku přibližně takovýto: Dne toho a toho
bylo v jisté ulici nalezeno tělo 38-letého J.K., který
pracoval jako zahradník v městských sadech a parcích .
Osudného dne však již ze svého pracoviště domů nedošel. Kdo
způsobil smrt živitele rodiny? Proč? Proč zrovna jehlicemi?
Byla to snad práce ředkvičkové mafie? A jak může mít někdo
tak špatný vkus a plést dohromady oranžovou a fialovou
vlnou? To jsou otázky, na něž zatím policie nezná odpověď.).
Zdenda je rozhodně zmaten. Pak vstane a dá se zase do psaní.
14. Inspektor Mrkvička vyšetřuje
Inspektor Mrkvička se sklání nad zahradníkem, který je
protknut jehlicí. Má rozhozené ruce. v jedné křečovitě svírá
svazek mrkve Od jehlice se vine vlna ke klubku.
Mrkvička: Polohlasně, spíše pro sebe. "Byl to sice
podvodník, ale takovej konec si nezasloužil." Trochu se
pootočí a zvýšenou hlasitostí "Mráčku, pojdˇte se podívat.
A ne, že se mi tu složíte jako minule." Záběr na snaživě
vypadajícího mladíka. V ruce tušku a notýsek. Malými kroky
se žene k Mrkvičkovi.
Mrkvička: Je už zase obrácen k mrtvole a mluví při tom na
Mráčka. " Čeho zvláštního jste si všimnul."
Mráček nahlas polkne a velmi nejistým hlasem pronese: "Všiml
jsem si toho, že je ten pán mrtvý." Hrdě vydechne.
15. Mezihra 6
Zdenda se podívá znovu na hodinky a s děsem zjišťuje, že je
skoro třičtvrtě na deset. Vylítne z židle a něco posbírá na
zemi a podobně a oblíkne si to. Pak popadne nějaké věci a
vyjde z místnosti.
16. Mezihra 7
Zdenda jede tramvají (autobusem). Jak tak visí na tyči,
začne "přemýšlet".
17. Konečně ve vlaku
Emilka (Emil) nastupuje do vlaku a hledá si místo. Místo
najde v jednom kupé. Tašku si položí nad sebe, sedne si
a čeká, až se vlak rozjede. Vidí, jak uličkou prošel další
zahradník (nic netušící, zatím celý). Když se vlak rozjede,
tak se po chvíli koukání z okna Emilka zase začte do novin.
18. Vyšetřování inspektora Mrkvičky
Mrkvička: Zamyšlený výraz. Rukou se přehrabuje ve
vousech(škrábe se na bradě). "Jaká je podle vás příčina
smrti"
Mráček: Snaživě. "Řekl bych, že ta jehlice v břiše (srdci),
to nebývá obvyklé."
Mrkvička:Nevzrušeným hlasem. "Dál. Nějaké stopy?"
Mráček: Stále snaživě. "Taky jsem si všiml, že jsou v blátě
podivné kulaté otisky. Ovšem co je způsobilo, to bych si
netroufl konkretizovat."
Mrkvička: Povzbudivě. "Jen si troufněte, Mráčku."
Mráček: "Ne, bych si opravdu netroufl."
Mrkvička: Trochu zklamaně. "No dobře, nějaké další stopy?"
Mráček: "Vlna. Vlna, to by mohla být stopa. " Pozoruje
inspektora se zájmem, jak na něj zapůsobila jeho insignie.
Když shledá, že inspektorův výraz je stále stejný, doplní
nesměle. "Průkaz totožnosti pachatele by byl sice lepší, ale
ta vlna taky není k zahození, co??? Ne???"
Mrkvička: Stále stejným tónem. "Jak budete postupovat?"
Mráček: Opět snaživě. "Odebral bych vzorek a poslal do
laboratoře na odbornou expertýzu."
Mrkvička: Stále stejným tónem."Zbytečnost. Růžová, Sněhurka,
poměr 1:2 bavlna, PEZ (nebo něco podobného), balení po 120
g, cena 42.70. Struktura česaná s vnitřním vinutím. Zjistěte
ve všech prodejnách kdy a kým byl tento vzor v posledních
třech týdnech zakoupen." Zatlačí mrtvému oči.
19. Mezihra 8
Zdenda sedí s Jardou u stolu v restauraci (?) nebo někde
jinde. Popíjí nějakou tu kávu (kouří cigarety - viz. "Káva
a cigarety"). Hraje hudba. Může to být i u Jardy doma. Baví
se o nějakých nezávazných věcech, které nás zas tak moc
nezajímají. Pak se začnou bavit o Zdendově scénáři. Zdenda
si ztěžuje, že mu to nějak nejde a že pořád nemůže přijít na
to, jak dál a že se mu navíc dohromady pletou myšlenky ze
scénáře a z detektivky. Je to celé prostě problém. Chce od
Jardy nějakou radu. Jarda neví. Zdenda mu popisuje, o čem to
asi tak zatím je. Scénář má být o přepadení ve vlaku, mladá
dívka ("nebo kluk, v tom ještě nemám jasno") pojedou vlakem
a v tunelu má dojít k přepadení. Už hlavního hrdinu posadil
do vlaku, ale neví zatím, jak dál. Přece jenom ještě chvíli
potrvá, než k tomu tunelu dojedou. A navíc neví, co udělá,
až vlak z tunelu vyjede, jak bude pokračovat. On dostal
požadavek napsat scénář o přepadení ve vlaku a tak to taky
musí nějak udělat. No, a ta detektivka? Ta je něco
podobného. Chtěl původně napsat o zahradníkovi vraždícím
staré babičky, protože mu konkurují se svou pažitkou na
tržišti a nějak se to celé převrátilo a jedna z babiček mu
začíná vraždit zahradníky. Atd.
Nakonec Jarda: "Víš, co? Já bych to udělal asi takhle:"
20. Ve vlaku
Emil jede tím vlakem dál, čte noviny a vidí titulek:
"PŘEPADENÍ VE VLAKU NA TRASE OLOMOUC - DOMAŠOV". Čte dál
článek: "V poslední době se ve vlacích Českých drah
jezdících mezi Olomoucí a Domašovem množí případy napadení
cestujících ...".
21. Mezihra 9
Zdenda: "Když já bych tam asi radši nechal tu Emilku."
Jarda: "No tak dobře." - možná jen ve formě hlasů, přičemž
by Emil přestal číst a díval se do kamery, než se ti dva
rozhodnou a pak by ho trikově zaměnila Emilka.
22. Ve vlaku
Emilka dočte až sem, když tu najednou přijde průvodčí cvakat
lístky (nebo nový cestující). Noviny tedy odloží vedle sebe
na sedadlo a článek nedočte. Když průvodčí odejde (případně
nový cestující se usadí), Emilka jde na chvíli do chodbičky,
otevře okno, kouká ven a přemýšlí: "Co když je někdo v tom
kupé zločinec, který jenom čeká na příležitost." Přes sklo
se dívá na jednotlivé cestující. "Ten pán u okna vypadá
docela normálně, i když sama večer bych se s ním potkat
nechtěla. Ta paní s děckem se taky tváří jakoby nic, ale
dítě si pořád hraje s revolverem. Co když je skutečný a to
dítě je nějaký lilipután? A ten zahradník?"
23. Mezihra 10
Zdenda: "Jaký zahradník? Vždyť tam předtím žádný neseděl?"
24. Ve vlaku
"A naproti němu ta stará paní. Do té jediné bych to nikdy
neřekla. Tak pěkně se na mě usmála. Tak klidně si tam plete,
ta že by mohla někoho přepadnout?"
25. Vyšetřování inspektora Mrkvičky
Titulek: "Zatím v kanceláři inspektora Mrkvičky"
Mrkvička: Nohy na stole(nebo nějaká jiná ležérní poloha).
Může si pilovat nehty.
Mráček: Sedí na židli z druhé strany stolu. Je trochu
nervózní. Žmoulá zápisník.
Mrkvička: Nevzrušeným hlasem. "Co jste zjistil,Mráčku?"
Mráček: Snaživě. "Tak jak již jsem Vás upozornil na místě
činu, obět byla usmrcena a to důkladným vpichem jehlice
pletací do hrudníku."
Mrkvička: Stejným tónem hlasu, soustředěn na upravu svých
nehtů. "To už víme,Mráčku. Dál! Výsledky Vašeho šetření."
Mráček: "Ano,ano. Právě jsem chtěl podotknout. Vámi určený
druh vlny byl prodáván ve třech specializovaných prodejnách.
Zaměstnance všech jsem důkladně prošetřil."
Mrkvička: "Fakta!"
Mráček: "Prosím?"
Mrkvička: Důrazněji. "Fakta,chci znát fakta!"
26. Mezihra 11
Zdenda jde parkem domů. Sedne si na lavičku, kde už sedí
taky paní s děckem, které pobíhá kolem a hraje si (může to
být paní s děckem, co byla ve vlaku - nebo tato scéna může
být dřív než bude ta ve vlaku - Zdenda se při psaní mohl
inspirovat tím, co kde vidí). Po chvilce přijde k matce a ta
ho napomíná: "Neběhej pořád mimo záběr, pak za to dostaneme
míň peněz, nebo nás úplně vymění. Už to vydrž, za chvilku to
skončí."
27. Ve vlaku
Titulek: "Zpět do vlaku"
Emilka dál zkoumá lidi ve vlaku, pak vlak zastaví ve Hrubé
Vodě a začnou nastupovat a vystupovat cestující. Emilka
radši zajde zpět do kupé, aby nezavazela v chodbičce.
Rozhlíží se po svých spolucestujících.
28. Losování
Tipovací akce ve "studiu". "KDO V KUPÉ CHYSTÁ PŘEPADENÍ?"
Také je možnost losování toho, kdo má být tou osobou, která
přepadává. Pak by se na losovacím zařízení u všech objevila
nula, takže by to nesměla být žádná z těchto osob
a moderátor by z toho byl mírně zmaten: "No, co se dá dělat.
Zřejmě jste proti jakémukoli přepadávání cestujících. Takhle
uvědomělé publikum jsme snad ještě neměli. Ale přepočítali
jste se, zlo může přijít zvenčí."
29. Vyšetřování inspektora Mrkvičky
Mráček: "Tak větší počet předmětu doličného si koupil jistý
baletní mistr Kopřivka."
Mrkvička: "Zjistil jste na co?"
Mráček: "Ano, zjistil," s úsměvem "Na punčošky."
Mrkvička: "Další?"
Mráček: "Ano, hospodářka mateřské školy. Na čepice, říkala."
pátrá ve svých zápiscích. Už jenom polohlasně,skoro pro
sebe. "No a potom už jenom nějaká stará babička, asi
důchodkyně."
Mrkvička: Zbystří, vyskočí ze židle, celkem radostně. "No
výborně, Mráčku, tak se mi líbíte." Poplácá ho přes stůl po
rameni.
Mráček: Potěšen chválou inspektora, ale zmaten. " Ale pane
inspektore, snad si nemyslíte, že snad ta stará paní.."
Nedořekne. Mrkvička mu skočí do řeči.
Mrkvička: "Přesně to si myslím. Tak rychle, Mráčku, rychle!"
burcuje ho ze židle.
Mráček: Sice pomalu vstává, ale pořád nerozumí. "Pane
inspektore, vy mě jen zkoušíte, že?" Vstává, poháněn
Mrkvičkou.
Mrkvička: Obléká se, stále postrkuje Mráčka ke
skříni,pohání ho. "Souvislosti, Mráčku, souvislosti!" Stává
se fanatickým (v hranicích svého povolání).
Mráček: U skříně, stále nerozumí. "Já opravdu nerozumím,"
koktá.
Mrkvička: Stojí, lamentuje rukama. "Babička - důchodkyně
- kolečka v bahně. Nic?"
Mráček: Nic. Nechápavě kroutí hlavou. Oči vytřeštěné. Má
strach o inspektorovo zdraví.
Mrkvička: "Hůlka. Důchodkyně má hůlku. Hůlka se otiskne jako
co?"
Mráček: Začíná mu to docházet. "Že by kolečko?"
Mrkvička: Už stojí u dveří, náhle se otočí a velmi vážně
k Mráčkovi. "Mráčku, vemte si služební zbraň (naši společnou
sl.zbraň)!"
30. Mezihra 12
Zdenda přichází domů a sedá za psací stůl.
31. Ve vlaku
Vlak houká a vjíždí do tunelu. Jak se ve vlaku stmívá,
vidíme jen čím dál vyděšenější Emilčinu tvář.
32. Mezihra 13
Celý vyčerpaný Zdenda vytrhává papír z psacího stroje
a zasunuje další.
33. Ve vlaku
Ve vlaku je tma, chvíli se neděje nic. Tu náhle protne tmu
srdceryvný výkřik. Vlak vyjíždí z tunelu a Emilka celá
vyděšená drží něco v křečovitě sevřené hrsti. Kamera se
podívá blíže na noviny, kde novinový článek pokračuje:"...
množí případy napadení cestujících zákeřným hmyzem.".
34. Mezihra 14
Zdenda se s ulehčením ve tváři zaklání a protahuje na židli.
35. Inspektor Mrkvička vyšetřuje
36. Emil s Emilkou
Emil s Emilkou se potkávají u dveří vlaku na nádraží
v Domašově. Chvíli na sebe vyjeveně hledí. "Ahoj, Emile!
" "Ahoj, Emilko!"
37. Inspektor Mrkvička vyšetřuje
38. Emil s Emilkou
Emil s Emilkou přicházejí do svého bytu a oba v něm jsou
jako doma. Vlastně se neví, kdo do něj patří původně, jestli
je to byt Emila nebo Emilky.
"Dáš si kafe?" ptá se Emil. "Radši čaj. Ještě mi tu zbylo
nějaké mlíko od snídaně." Emil: "Promiň mi ten nepořádek,
ráno jsem vstával ve spěchu." Taková a podobná konverzace do
ztracena.
39. Závěr
Stěna za psacím stolem je ověšena zarámovanými diplomy,
uznáními a poctami. Na Zdendovi je vidět, že se stal
úspěšným scénáristou. Na stole je místo starého psacího
stroje počítač.
Na jiném stole v místnosti je položen kufr, v něm už jsou
narovnané nějaké košile a kalhoty a podobné věci. Vedle
kufru leží kartáček na zuby, holení, motýlek. Vedle kufru
leží taky letenka. Zdenda si rovná do kufru další a další
věci.
Zazvoní telefon. "Ano?" "Ahoj! Jak se máš!" "Jo, zítra už
jedu." "Ale mami, není to přece poprvé." "To víš, že dám."
"To víš, že mám." "Neboj se, všechno mám." "Bavil jsem se se
Svěrákem a ten říkal, že tam mají erární ručníky v každém
pokoji." "Jo, on tam byl s tou Obecnou školou, jak se ti to
docela líbilo." "No, na Oskara není člověk nominován každý
den." "Určitě ti pošlu." "Podívám se po nich. V Americe mají
leccos." "Určitě se mi nic nemůže stát." "Tak se měj hezky."
"Ahoj!" "Ty taky." "Pá."
Zavěsí. Zaklapne kufr.
*** KONEC ***
Já se v tom nevyznám, Hugo!