Tak tady v téhle chatrči, zvící menší rodinné vilky tedy, na Vaše poměry, sem prvně uzřel světlo světa, i jal se pláčem vykřičeti do buše okolní, že jsem konečně ZDE.
Jakmile jsem byl olízán našim psem, osušen a na pupeční šňůře mi byl pečlivě uvazán lodní uzel,zavinuli mne do jaguáří kožešiny (viz. výše to strakaté tam) a po krátkém, asi 48hod26min05sec trvajícím, spánku jsem rozlepil oči, abych zjistil,kde že se to vlasně vynacházím."WOW", myslel jsem si (z ryze objektivních důvodů jsem ještě nemluvil) vědom si toho, že mohlo býti daleko hůře. To je můj první pohled na svět.
Jelikož jsem do tohoto džungelního labyrintu vklouzl jakožto nedochůdče nedomrlé předčasně porozené, musela mě moje milovaná maminka s jistým sebezapřením donositi v... no nazvěme to třeba sportovním vakem.....
Když mi bylo 6, rozhodla se maminka mne již déle nepřenášet a já se musel poprvé postavit na vlastní nožky. I ty mne jednoho krásného dne zanesly až k řece,kde já poznal na vlastní kůži první učinky hygieny, kterážto stala se později každoročně pravidelnou.
Tak tady my pózovali před naší mateřskou školkou, v nížto umístěny děti s celé vísky byly, i jásavě se do čočky přístroje fotoaparatického křeníme.
Nad naší osadou tyčila se majestátně hora Guiajanah, jejíž vrchol se v období monzunových deštů zbaběle ukrýval v oblacích. Při jedné dobrodružné výpravě, na tuto horu převelikou, otevřel se před námi kraj hroudy naší rodné i mne se pak zmocnily pocity toliko pyšnivo infantilní. Dole je lze možno uzříti vísku mou rodnou.
Tady já se starším bratříčkem a tatínkem vyobrazeni, jak na mérendu oslav ducha džungle a ducha úrody nastrojeni jsme v rukou mávátka držíce.
Á LU trochu povyrosten jest (chlapec první zleva stojící). Tak tady my coby žáci pilní ulívali se z nauky o účincích býlí obluzovacího na organismus lidský, i s kamarády nechali se vyobrazovati v pózách roztodivných, zatímco vyučování ubíhalo jen což.
Nahněvaná tetička Žofie ...
... a nikdy nehněvajícící se bábrlinka Emilka.
Jednoho dne přistáli u břehu vísky naší mužové bílí v směšné šaty oděni na plavidlech svých bez pomocí pádel v pohyb vpřed pohybujících se a podivné zvuky vydávaje vkročili do osady naší.
Zázrak ten stal se středem zájmu všech. Nevyobrazen tu není jen šaman náš, kterýžto zánik života poklidného vísky naší předpokládaje, jal se k božstvům všelikerým úpěnlivě modliti i obětiny různé bohům na oltář předkládal, na ochranu před neznámými vetřelci a všemi výhodami moderni civilisace.
Uběhlo několik let a pokrok ten ošidný jest,zastaviti nelze, přičemž lidé bílí jež "BLESK K MYŠLENKÁM SPŘAHAJÍ" a jejichž "NOHA PAROU CVÁLÁ" dovršili dílo své zkázonosné a kutury naší zmocnil se erár sám. TAKOVÁ POHANA!!!
Jak můžete sami vidět na tomto obraze posledním alba mého rodinného byl jsem i já civilisací jat, posléze k maturitní zkoušce s vypětím sil dospěl, pracovat začal a "Z TEMPA DOBY SE HROUTÍM"
LOVU ZDAR VÁŠ LU
