BYTNÁ

Ve stínu špinavého nádobí
Svírají bytnou útroby
Nejedná se o obyčejnou křeč
trápí ji společenská řeč

Nechce už vidět ty vařečky,hrnce
Chystá se ulovit ve fraku srnce
Hned po křeči hodila se do gala
S úmyslem zjištným jednoho uhnala

Však bytná je od mládí zhnilá
A srnci ve fraku  nenavařila
Nedostane se tedy do vyšších sfér
Pěstit se nemusí, netřeba necesér

Nepozná zblízka tu naši elitu
Pozdě bycha honiti, marno spílat tu
Když večer sama v lože se noří
Vlasy si trhá a propadá hoři

Ráno však bytná vůbec nenaříká
Má přece ještě v bytě nájemníka!
Tak pootevře dveře od šatníku
A špitne "Vylez, můj milý nájemníku!" 

Touha ji rozhoří, už konec je s boly 
Tu vykukne nájemník zpola rozežrán moly
Nájemník šťasten je, neschopen slova
Nemusí už déle být potravou hnusného tvora

Chtěl by pronésti pár slov jadrných na svoji obranu
Bytná ho zmrazí pohledem "Chceš jít spát do stanu?
Podobné výrazy déle už nesnesu!"
"Bóže, jak nerad mám tu tvoji noblesu!"

Bytná však nechce víc gradovat hádku
Radši se věnuje v bytě nepořádku.
Nájemník v amoku metá o stěny talíře, hrnce
Pak pohled jeho střetne se s pohledem srnce

Ačkoli srnec hladov jest a k tomu ve fraku 
prstíkem pohrozí "Huš do stanu,omšelý panáku!"


.... nedokončená